Pojem šok značí závažné selhání krevního oběhu, který není schopen zabezpečit dostatečný průtok krve tkáněmi, zejména pak životně důležitými orgány mozkem a srdcem. Organismus na tuto z hlediska přežití kritickou situaci reaguje tak, že omezuje průtok ostatními, v dané chvíli pro přežití méně důležitými orgány, ledvinami, břišními orgány. Nejčastější příčinou šoku je ztráta tělesných tekutin. Může se jednat o ztrátu plné krve při prudkém zevním i vnitřním krvácení, ztrátu krevní plazmy při popáleninách, vody a solí při prudkém zvracení či průjmech. Existují i další příčiny šoku, které nejsou zapřičiněny ztrátami tělesných tekutin. Mezi obecné příznaky šoku patří : zrychlený a slábnoucí tep, pocit chladu, a žizně, kůže postiženého je bledá, studená a opocená, postižený mívá závratě, bývá apatický až ztrácí vědomí.

První pomoc :

pokud je to z průběhu zřejmé, určíme příčinu šoku a provedeme opatření proti dalšímu působení zjištěné příčiny - například zastavíme prudké zevní krvácení. Protišoková opatření první pomoci lze shrnout do pravidla 5T - teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti a šetrný transport. Na druhé straně nenecháme postiženého na přímém slunci, přeneseme ho do stínu. Uklidňujeme postiženého. Položíme ho na záda, podložíme dolní končetiny, popř. zvedneme kolmo do výše jeho ruce a nohy. Zabráníme, aby postižený cokoliv jedl, pil, či kouřil. Zajistíme, aby transport do nemocnice byl proveden prostředky ZZS.